1/2024
Vliv termické likvidace zaolejovaných vod na provoz teplárenského kotle
Průmyslové zóny bývají producenty specificky znečištěných vod v souvislosti s provozy v nich umístěnými. Tyto vody není možné přímo vypustit do veřejné kanalizace, protože nesplňují limity dané provozovatelem kanalizační sítě. Producenti mohou buď tyto vody jímat a odvážet k externí likvidaci, či v případě větších průmyslových zón bývají budovány oddělené kanalizace, které ústí do provozů pro jejich předčištění. Jelikož externí likvidace často spadá do kategorie likvidace nebezpečného odpadu, může toto řešení být finančně nákladné a ve větším množství je výhodnější investice do vlastních čistírenských provozů. Příkladem mohou být zaolejované vody z provozů obrábějících kovy. Článek se zabývá konkrétním případem průmyslového podniku, kde jsou organické látky zaolejovaných vod zakoncentrovány pomocí odparky a koncentrát je spalován na teplárenském fluidním kotli. Článek zmiňuje vliv odparky na odstranění polutantů z vodního proudu, a především vliv spalování koncentrátu na provoz teplárenského kotle.
Využití tuhého alternativního paliva k výrobě tepla - legislativní rozbor
Pojem TAP (tuhé alternativní palivo) již delší dobu rezonuje nejen v českých energetických kruzích. Přináší totiž alespoň částečné řešení dvou palčivých úkolů najednou, konkrétně minimalizování skládkování odpadu a náhradu fosilních paliv v energetice. TAP má svůj původ v odpadních materiálech rozličného původu, které se vytřiďují, míchají a upravují do finální podoby určené normami či finálním spotřebitelem této suroviny. Jedná se o efektivní záměr navíc ve vhodnou dobu vyplňující mezeru na trhu, komplikací ovšem zůstává legislativní stránka věci. Zatímco producenti TAP začínají již materiál vyrábět, provozovatelé energetických zařízení se zdráhají palivo do výroby přijmout právě z legislativních důvodů. Článek se zabývá praktickým rozborem české legislativy upravující produkci a využití TAP vyrobeného z odpadu a odpadní biomasy z pohledu využití k výrobě tepla a elektrické energie.
Progress towards the standardization of test parameters and protocols for evaluating densified fuel products
Densification technologies used in managing biomass and coal fines to produce fuel briquettes or pellets are gaining rapid acceptance and application due to the widespread uptake of renewable energy. This has resulted in the mushrooming of many standard and non-standard evaluation tests for densified solid fuels in this industry. These tests are sometimes inconsistently applied especially if the available options for evaluation, underlying assumptions and principles of the test methods chosen are misunderstood. A critical review of the fuel briquettes evaluation tests to understand their relevance, strengths and limitations is necessary to advance public and research knowledge. This study investigated current methods of standardization to identify best practices, inconsistencies, trends and gaps in the application of fuel briquettes testing protocols. Procedures for evaluating combustion or thermal properties include calorific value, burn rate, open air combustion test and water boiling test; ignition time; after-glow test; specific fuel combustion or thermal efficiency were discussed. Physical and chemical property evaluations involved densities and related ratios, proximate and ultimate analyses. Equally important are mechanical parameters frequently informed by tensile/compressive strength, impact resistance, friability and water resistance. As renewable densified fuels gain more global popularity, it is critical to have a uniform standard of evaluating their quality.
Porovnání vlastností hnědého uhlí a substitučních paliv na bázi biomasy
V důsledku politiky EU v oblasti změny klimatu zejména prostřednictvím obchodu s emisními povolenkami jsou provozovatelé tepláren nuceni ustoupit od spalování fosilních paliv. Část z nich vidí jako možné východisko změnu paliva za nové na bázi biomasy, na které se emisní povolenky nevztahují. Jako udržitelná cesta se jeví využití zbytků po těžbě dřeva ve formě dřevní štěpky nebo využití zemědělských zbytků, jako například zbytky slunečnic, řepky či slámy. Využití těchto typů paliv sebou přináší komplikace, které doposud při spalování uhlí nebylo zapotřebí řešit. Článek se zabývá porovnáním vlastností paliv na bázi hnědého uhlí, rostlinné zemědělské biomasy ve formě pelet a dřevní štěpky ze zbytků těžby, a to s cílem jejich možné substituce v současných teplárenských kotlích provozovaných na fosilní paliva.