Významným nástrojem pro hodnocení vlivu emisí z dopravy na životní prostředí jsou emisní modely. Podmínkou pro jejich účelné nasazení jsou odpovídající data popisující emise motorových vozidel vznikající v závislosti na použitém palivu, technickém stavu, technické úrovni a podmínkách provozu. V rámci práce byl naměřen a validován základní soubor emisních dat (CO, CH, NOx) charakterizujících tzv. studené starty osobních automobilů se zážehovým motorem a byl navržen jednoduchý algoritmus pro predikci víceemisí ze studených startů osobních a lehkých nákladních vozidel, který by současnou metodiku pro výpočet emisí z dopravy vhodně doplnil a zpřesnil.
Pro výpočet emisí z křižovatek je i v celosvětovém měřítku absolutní nedostatek výzkumných prací, ze kterých by bylo možné čerpat potřebná data. Tento fakt se týká především nákladních automobilů, pro které měření emisních dat představuje experimentálně i finančně poměrně náročný úkol. Byl navržen a experimentálně ověřen unikátní postup provedení motorových zkoušek a emisních testů pro těžká nákladní vozidla, pomocí kterého lze získat velmi cenný a poměrně ojedinělý soubor informací o emisních charakteristikách zástupců vozového parku nákladních automobilů v České republice při specifických jízdních režimech v prostoru křižovatky.
Topné těleso je jednou z důležitých komponent vysokoteplotní héliové smyčky HTHL. Pomocí tohoto tělesa je zajištěn ohřev testovací sekce smyčky na požadovanou teplotu i při vyšších průtocích plynu. Pro výrobu tělesa byl zvolen keramický materiál typu kkordierit. Při zkušebním provozu smyčky se však ukázalo, že nelze dosáhnout s tímto topným tělesem maximální projektové teploty (900 °C), nýbrž jen cca 630 °C kvůli klesajícímu elektrickému odporu mezi topnými spirálami. Následně byla provedena série testů s cílem zjištění příčiny problému a následně i ověření vlastností vhodnějšího keramického materiálu pro výrobu nového topného tělesa, konkrétně keramického materiálu na bázi korundu.
Bioplyn, který vzniká anaerobní fermentací organického materiálu, lze považovat nejen za směs methanu a oxidu uhličitého, ale i řady dalších minoritních látek, ke kterým patří např. vodní pára, síra ve formě sulfanu, amoniak, siloxany, kyslík a halogenové sloučeniny. Tyto látky mohou svou přítomností negativně ovlivnit proces úpravy bioplynu na biomethan. Proto je nutné tyto látky z bioplynu odstranit. Jednou z nejpoužívanější technologií pro odstranění nežádoucích látek je proces adsorpce. Tento článek je zaměřen především na adsorpční odstranění oxidu uhličitého, jehož koncentrace v bioplynu se obvykle pohybují mezi 25 - 45 % obj. Separace oxidu uhličitého byla prováděna v laboratorním měřítku s použitím modelového plynu, který obsahoval 35 % obj. CO2 a 65 % obj. methanu. Na základě naměřených hodnot adsorpčních kapacit jednotlivých adsorbentů byly následně provedeny také experimenty s použitím reálného bioplynu produkovaného rozkladem čistírenských kalů na Ústřední čistírně odpadních vod v Praze Bubenči.
Článek se zabývá sledováním oxidační stability turbínových olejů během jejich provozu. Byla ověřena možnost náhrady běžně používaného oxidačního testu RPVOT testem jiným, jehož provedení by bylo časově kratší a schůdnější v provozních podmínkách. Oxidační tester PetroOxy, který je používán pro stanovení oxidační stability motorových paliv, byl zvolen jako perspektivní oxidační test. Byly zvoleny a odzkoušeny oxidační podmínky při různých teplotách a navrženo použití katalyzátoru tak, aby test vyhovoval provozním podmínkám. Test byl odzkoušen na nových turbínových a hydraulických olejích a na provozovaných turbínových olejích. Výzkumem se zjistilo, že použití testeru PetroOxy je pro provozní vzorky olejů velmi problematické a nedává spolehlivé výsledky. Pro porovnání oxidační stability nových olejů byla spolehlivost testu vyhovující.