současné době je možné pozorovat nárůst spotřeby motorové nafty a zároveň rostoucí požadavky na její kvalitu. Suroviny s vyšším obsahem aromatických látek a sirných sloučenin jsou často přidávány do proudu při zpracování vstupní suroviny, přičemž je požadováno zachování vysoké kvality finálního produktu. Proto byl studován inhibující vliv lehkého cyklového oleje (LCO) obsahujícího poměrně velké množství aromatických sloučenin, které mohou negativně ovlivnit kvalitu nafty a obsahu síry v důsledku obsahu polycyklických aromatických sloučenin. Byl sledován vliv různých množství LCO v přívodním proudu na složení produktů a stupeň hydrodesulfurizace. Na základě experimentálních údajů byly matematicky stanoveny konstanty rych-losti deaktivace a hydrodesulfurizace katalyzátoru.
Práce má za cíl seznámit čtenáře i širokou laickou veřejnost s novými trendy při čištění bioplynu membránovými separačními procesy. Článek seznámí čtenáře s mechanismem separačního membránového procesu, s teplotně modifikovanými polymery, zakotvenými iontovými membránami a vodní kondenzující membránou.
Pyrolýzní hnědouhelné dehty lze využít k rafinační úpravě k získání látek vhodných k výrobě pohonných hmot. Rafinační úprava kapalin získaných pyrolýzou z hnědého uhlí je však obtížná, protože při zahřívání reagují některé složky těchto kapalin za tvorby vysokomolekulárních látek, což vede až ke ztuhnutí zahřívané tekutiny. Proto byla zkoumána možnost rafinační úpravy těkavých produktů pyrolýzy hnědého uhlí v parní fázi ještě před jejich kondenzací dvoustupňovou termicko - katalytickou rafinací. K rafinaci byla použita v prvním stupni alumina a ve druhém stupni katalyzátor na bázi W-Ni. Tyto látky byly umístěny ve vrstvách přímo do pyrolýzního reaktoru nad vrstvu pyrolyzovaného uhlí, takže všechny těkavé pyrolýzní produkty vznikající během pyrolýzy hnědého uhlí procházely postupně oběma vrstvami. Z provedených pyrolýzních testů vyplývá, že použití katalyzátoru zlepšuje jak vlastnosti pyrolýzního plynu, tak organické fáze pyrolýzního dehtu, která je určena k dalšímu rafinačnímu zpracování.
Vývoj evropské legislativy pro motorová paliva vede k zvyšování podílu biopaliv jako nedílné součásti balíku paliv uváděných na trh a nástroj na snižování emisí skleníkový plynů. Zákonné zvyšování podílu biopaliv přinese v brzké době průmyslu výrazné problémy. Tento příspěvek uvádí jejich nástin.
Cílem tohoto článku je poskytnout čtenáři přehled metod určených k čištění vodíku pro energetické aplikace. Používané metody se odlišují základním pracovním mechanismem. Jedná se především o adsorpci, membránové čištění, absorpci nebo katalytické procesy. Každý způsob čištění má svá pozitiva i negativa a jeho výběr bývá obvykle závislý na složení vstupního plynu. Po vyčištění je možné dosáhnout obsah vodíku až 99,999%. Takový stupeň čistoty vodíku je pro použití v palivových článcích dostatečný. Technologie čištění se potkávají s problémy se selektivitou, nízkým výkonem či katalytickými podmínkami a v neposlední řadě i nízkou finanční efektivností.