3/2017
Vliv venkovního ovzduší na střešní krytinu z olověného plechu
Použití válcovaného plechu z měkkého olova jako střešní krytiny nebo její části přináší environmentální riziko vyplývající s postupného vymývání iontů Pb(II) do vody a půdy. Studie v trvání 112 dnů uskutečněná v terénních podmínkách dvou odlišných stanovišť zahrnovala sledování kvality ovzduší daného stanoviště, pluviometrických a meteorologických parametrů a stanovení olova v týdenních slévaných vzorcích mokré depozice. Průměrná hmotnostní koncentrace iontů Pb2+ ve srážkovém splachu při analýze působení srážkových epizod činila 6,8±1,6 μg/dm3 pro pozaďové stanoviště a 14±3,2 μg/dm3 pro exponované stanoviště. Při porovnání této hodnoty s nejvýše přípustnými hodnotami (NPH) závlahových vod je zřejmé, že je výrazně menší než stanovená hodnota limitu vhodné vody 50 μg/dm3. Pro zamýšlené použití při správné konstrukci, provedení a údržbě není pravděpodobná významná kontaminace povrchových vod olovem.
Námořní paliva po roce 2020
Obsah síry v palivech je často diskutovanou otázkou posledních let a patří mezi důležitá témata. Tato diskuse se nevyhnula ani námořním palivům, obzvláště poté, co byl Mezinárodní námořní organizací odsouhlasen datum implementace snížení maximálního obsahu síry pro otevřená moře a oceány. Jednotlivé zainteresované společnosti a organizace nemají příliš mnoho času na hledání a výběr adekvátního řešení a musejí se touto otázkou zabývat již dnes. Vzhledem k tomu, že se dané snížení týká celého obchodního řetězce, od jednotlivých rafinérií, přes producenty aditiv, až po konkrétní plavební společnosti, je situace značně nepřehledná a není zcela jasné, jak bude vypadat trh s námořními palivy po roce 2020. Ačkoliv by to na první pohled nemuselo být zjevné, toto téma se rovněž týká České republiky, kterou lze zahrnout mezi producenty námořního paliva. Přinášíme souhrn aktuálních poznatků a očekávaných trendů, který zároveň obsahuje nejnovější informace vycházející z mezinárodní konference v Rotterdamu.
Posuzování životního cyklu technologie záchytu CO2 vysokoteplotní karbonátovou smyčkou
Příspěvek je zaměřen na aktuální výsledky studie posuzování životního cyklu karbonátové smyčky. Karbonátová smyčka je technologický postup mající za účel záchyt emisí CO2 ze spalin generovaných tepelnou elektrárnou. V příspěvku jsou představeny výstupy z metody posuzování životního cyklu (Life Cycle Assessment) karbonátové smyčky v návaznosti na 250 MWe elektrárenský blok.
Katalytická methanizace bioplynu s použitím niklového katalyzátoru
Katalytická methanizace bioplynu představuje alternativní technologický postup k současnosti používaným metodám tzv. upgradingu bioplynu na biomethan. Nespornou výhodou tohoto postupu je především neporovnatelné zvýšení produkce biomethanu oproti stávajícím technologiím. Článek popisuje katalytickou methanizaci oxidu uhličitého a vodíku na methan a vodu, dále laboratorní testování dvou modelových plynů na niklovém katalyzátoru. První modelový plyn byl zvolen jako porovnávací, obsahoval stechiometrické složení oxidu uhličitého a vodíku (1:4). Druhý modelový plyn obsahoval oxid uhličitý, vodík a methan. Toto složení simulovalo bioplyn doplněný vodíkem, tak aby poměr oxidu uhličitého a vodíku odpovídal stechiometrickému poměru 1:4. K testování byla sestavena laboratorní aparatura, na které probíhalo testování při přetlaku až 6 MPa a teplotách až 320 °C. Bylo zjištěno, že katalyzátor na bázi niklu umožňuje produkci methanu s molárním zlomkem více než 0,9 při teplotách v rozmezí 200 – 220 °C. Nejvyššího molárního zlomku methanu v produkovaném plynu bylo dosaženo při použití modelového bioplynu s vodíkem, kde hodnota molárního zlomku methanu v produkovaném plynu byla až 0,98 při přetlaku 6 MPa.